DEN 1 u soudu.

Po devíti měsících od podání návrhu a čekání na zahájení řízení, soud nařídil první jednání ve věci výchovy a výživy o mé nezletilé děti. Uběhl rok od rozchodu a matka dětí mi stále brání stýkat se s dětmi.Mám děti rád, vždyť jsem se o ně od narození staral a chci se starat i do budoucna.

Jako navrhovatel jsem byl vyzván, abych první zodpověděl otázky soudu a následně advokátky matky. Byl jsem hodně nervózní, abych se dostatečně jasně vyjádřil, až se mě soud zeptá, zda chci a mohu pečovat o děti.  Nezeptal. Nikdo se nezeptal. Cenný čas soudu advokátka matky vyplnila nesmyslnými dotazy. Jaké jídlo mají děti rádi? Nosí dcera v penálu do školy tužky, které jsem jí koupil? Proč jsem koupil dětem pastelky a nezeptal jsem se matky, zda je potřebují? Hra o průtahy a neřešení nejlepšího zájmu dětí. Nikdo se mě nezeptal, zda chci o děti pečovat. Alfa a omega celé kauzy. Být biologickým rodičem, chtít a moci.

Nečekal jsem, že vše proběhne jako v americkém filmu, že spravedlnost, nejlepší zájem dětí a vůle rodiče starat se o děti je tak přirozená a prvořadá, že to bude rychlý a formální proces, ve kterém soud poučí matku o právní úpravě, rozhodne o střídavé péči a za dvacet minut bude hotovo.

A tak čekám, kdy už tu někdo pochopí, že na jedné straně je tu je tu matka, která brání otci, aby se staral o děti a chce si zněj jen udělat kasičku a na druhé straně milující tatínek dětí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *